"Crrrrrrr"..
"Ach ne! Zase budík..mně se tam tak nechce!"..Ne do školy, ne do práce, ale do světa, kde každá minuta je drahá. Kde jste rádi za každou noc, kterou přežijete. Kde jste jenom sami za sebe. Ne všichni za všechny.
Každý den bojujeme o to, abysme jsme sehnali potravu, vodu a nalezli místo ke spánku. Nejde o to vyhubit celý plac namnožený obyvateli. Jde o to, abysme dokázali přežít ve světě, kde naší vládou jsou roboti a nanoboti, kteří se snaží vyhubit celé lidstvo.
Vztávat každý den s bolestí hlavy , modřinami po celém těle a se strachem, že někde za rohem budou nanoboti silnější než já, kterým se nedokážu ubránit.
Mé jméno je Linda. Žiji v malém městečku nedaleko Londýna. Ve městečku jménem Luton. Bývalo to nádherné město plné zeleně, nádherných barevných květin, kde si lidé vážili každého okvětního lístku, kde lidé neznali sobeckost, strach a bolest do té doby, než Mark Woody svrhl vládu. Od této doby nastala ve městě panika, strach, bolest, pláč, smutek a žal. O svůj podíl pitné vody a jídla, i kdyby kousku krajíce chleba, nikdo nedělil. Lidé po sobě křičeli a plivali. Rvali se o mrtvou myš jen proto, aby přežili noc.
Obyvatelstvo doufalo, i já samotná, že nastane doba lepší. Ne tak krutá jako doba teď. Že se zase budeme mít všichni líp a že přežijeme tuto krutou zimu. Tato zima byla snad nejhorší za posledních 10 let a já se jen modlila, abych ji přežila se zdravím. Jak psychickým, tak fyzickým.
..Chcete pokračování ? :)
Žádné komentáře:
Okomentovat