..Čas letí a ostatně i všechno s ním. Den po dni. Minuta po minutě. Vteřina po vteřina. A místo toho, abyste něco udělali, tak jen sedíte a stěžujete si, že tohle je špatně, že tohle takhle nechcete. Ono byste možná s tím chtěli něco udělat, ale už to nejde. To, co se stalo-děje-už nelze změnit. Už to tak je, ať chcete nebo ne. Věřím v to, že při narození je Vám osud daný a nejde změnit. A takhle se stalo i teď.
Chce se Vám tak strašně brečet a křičet..Ale nejde to, nemůžete..Vlastně si za to můžete sami, tak proč si stěžujete? Byla to VAŠE volba. VY jste to tak chtěli. Ne nikdo jiný ! Čím víc nad tím vším přemýšlíte, tím víc jste v prdeli.Tím víc se Vám derou slzy do očí, ale nebrečíte..Tím víc chcete být sami, ale zároveň se bojíte. A smutek zaháníte někým jiným..Je to v pořádku? Dělám správnou věc? To nevím. těžko říct. Uvidí se časem.
..V hlavě Vám běží tolik myšlenek, ale ne a ne je napsat.
"Jak to zvládáš ?" ..Jak to doprdele asi můžu zvládat ?! Tohle nikdo nezvládá dobře. Ne ten, kdo miluje. Ale pardon, já zapomněla. Já nemilovala ! Já byla ta nejhorší, ta zlá, ta nevychovaná..Ta namyšlená, ta královna, ta nádherná..Ta, která si o sobě myslela bůhvíco..
